Co je to psychoterapie?

V této části vás nechci zatěžovat otázkami psychoterapeutických škol a směrů. Není to ani záměrem těchto stránek. Tato oblast vyžaduje dlouhé studium a v případě vašeho zájmu je k dispozici dostatek literatury. Možná je vhodné podotknout, že jakkoliv rozsáhlé vědomosti z této oblasti někdy nemusí napomoci v hledání příčin vašeho neuspokojivého prožívání. Přespřílišným setkáváním s "psychologickou" literaturou, jako cesty z vybřednutí z vlastních problémů, můžete směřovat k obecnosti a váš osobní příběh zapadne. Nezapomínejte, že váš životní příběh je jedinečnou, neopakovatelnou cestou se všemi radostmi i obtížemi. V literatuře můžete nelézt paralely, zobecnění, nikoliv však váš příběh.

Mohl bych začít tím co psychoterapie není. Psychoterapie není poradenství. Rad můžete slýchat na každém kroku mnoho - jako další a další hlasy, které říkají co máte dělat. Neznamená to, že tyto rady nemusejí být vhodné, jestli je dokážete přijmout, ztotožnit se s nimi a napomohou vám k pozitivnímu prožívání, máte vyhráno. V průběhu psychoterapeutického procesu však jde o něco jiného, jde o hledání vašeho vlastního, vnitřního hlasu. Terapeut vám může napomáhat při objevování cesty, jejíž směr, rychlost, tempo i přestávky určujete sami ve spolupráci s terapeutem. V některých případech může terapeut poukazovat na některé cesty a směry, může je pootevírat, ale nebude vám radit co máte dělat a po které z cest a jakým tempem se vydat. Terapeut může také pomoci zrcadlit situaci v okolí, vztahy s blízkými lidmi i nepřáteli. Pomáhat vám orientovat se v tom, co se s vámi děje. V mém pojetí psychoterapie je tento způsob nazván provázením. (Samozřejmě nevyvracím široké možnosti poradenství ve specifických případech. Nejedná se však o psychoterapii, ale poradenskou pomoc.)

Psychoterapie má oproti jiným službám, které mohou zkvalitňovat váš život (např. návštěvou kosmetického salónu) i další specifika. V procesu terapie nejste zákazníkem, na kterého se terapeut bude stále usmívat a myslet si své. Je dobré, aby důvěra v terapeutovy schopnosti (viz Jak si vybrat terapeuta?) dokázala přejit období, kdy se budete v terapii cítit nepříjemně. Mohou vám být kladeny "nepříjemné" otázky, které způsobí rozvoj vnitřního napěti (související se vztekem, zlostí, uzavřením, aj.). Bez této "dynamické" složky často není možné učinit pokrok a nejedná se o psychoterapii. Jindy se vám naopak může zdát, že se dlouho nic neděje a změny nastanou neočekávaně a pozvolna.

Nezapomínejte, že jste to právě vy kdo přináší různá témata se kterými se následně pracuje. V psychoterapii se využívá prožitek důvěrného vztahu s druhým člověkem, přestože tento vztah může být omezen na několik sezení.

Kdy do terapie vstoupit?

Možná se v posledním období cítíte přetažení, osamělí, úzkostní, straníte se okolí a vztahy jsou nabourávány - prostě Vám uniká smysl konání a života. Snažíte se a nemůžete porozumět tomu proč se nacházíte v takovém stavu. Nebo to víte a nejste dlouhodobě schopni změnit neuspokojivou situaci. Nebo se také můžete neustále zatěžovat podružnými problémy, být ustrašení. Následkem výše uvedeného a mnoha dalších situací (jednorázové krize vlivem náročných situací, obtížné partnerské vztahy, nezvladatelné problémy v rodině či zaměstnání, atd.) a prožívání skutečnosti je nespokojenost. Chcete provést změnu, ale z nějakého důvodu nedokážete zaběhlý stav nepříjemného prožívání změnit. Možná je vhodné v tomto období do psychoterapie vstoupit.

V našem kulturním kontextu, je však toto rozhodnutí mnohdy vázáno na svazující společenské hodnocení. Jako by chození na terapii bylo něco "divného". Podle mne jde spíše o známku otevřenosti, odvahy a ochoty pokusit se věci měnit k lepšímu. Navíc cestou, která je vaše a je také prevencí před ustrnutím v problémech. Také vás může ušetřit mnoha následujících (resp. probíhajících) somatických onemocnění - motto na úvodní straně "Tělo je překladatel duše do viditelného jazyka". Pokud se týče somatické odezvy organismu, stává se v našem životě stále běžnější zatlačovat příznaky reakcí organismu různými léky a teprve v případě zvýraznění obtíží vyhledat somatického lékaře. Můžete se pokoušet hledat příčiny některých nesnází i ve vašem prožívání? I na zodpovězení těchto otázek můžete nahlížet v průběhu psychoterapeutického procesu.

Kdy ukončit terapii?

Již při vašem vstupu do terapie bude tato otázka jedním z témat vašeho vztahu s terapeutem. Ukončení a doba terapie bude záležet na mnoha okolnostech. Někdy přichází klient obtěžkán složitými a dlouhodobě zapouzdřenými problémy, je připraven na dlouhodobou spolupráci a "problém" se vyřeší během několika sezení, případně je pozměněn klientův pohled na tento problém a jeho prožívání je uspokojivé. V jiných případech se ze zdánlivě banální záležitosti vyklube nejasný propletenec a terapie se odehrává v dlouhodobém horizontu.

Psychoterapeut není vašim kamarádem. Jde o zcela jiný vztah. Řešení vašeho problému nevidíte v probírání s kamarády, proto jste jej vyhledali.

Terapii ukončete také v případě, když se vám delší dobu nedaří hovořit o tom, o čem potřebujete. Váš vstup do místnosti psychoterapeuta by měl být také místem, kde můžete svobodně hovořit o čemkoliv. Jednou z výrazných pomůcek psychoterapie je také možnost hovořit o nejtěžších a nejméně příjemných osobních záležitostech.